Letní intenzivní kurz „Sociální sítě jako výzva pro výchovu a vzdělávání“

Léto už se blíží a my opět otevíráme letní intenzivní kurzy pro pedagogy zaměřené na využití sociálních sítí ve vzdělávání. Vyberte si ze třech dostupných termínů a přihlaste se zde.

Patologické a deviantní chování

3601525070_78444c9087_z

I přes kladné přínosy sociálních sítí, v praxi se bohužel často setkáváme i s jevy patologickými a někdy až deviantními. Mezi takové jevy patří zejména  kyberstalking, kyberšikana a kybergrooming ohrožující převážně děti a mládež.

Autoři Burgess a Green definují kyberšikanu jako aktivitu využívající digitálních technologií k šikaně ostatních, prostřednictvím zveřejňováním ponižujících a urážejících videí nebo používání videí k zobrazování a oslavování násilného chování[1].

Kyberšikana odporuje všem pravidlům sociálních sítí. Ty byly vytvořeny, aby člověku zprostředkovávaly kontakt a zábavu a nikoli jako nástroj pro zastrašování.[2] Bohužel sociální sítě vytvářejí vhodné prostředí ke vzniku takovýchto jevů, protože agresor nemusí nikdy přijít s obětí do kontaktu tváří v tvář[3]. K charakteristickým znakům kyberšikany patří anonymita pachatele, která může být zajištěna vytvořením falešného profilu.[4] Agresor také může zneužít údajů oběti nebo vytvořit její falešný profil. Agresorova aktivita je zveřejněna i ostatním uživatelům sociálních sítí a má tedy daleko větší rozsah, než běžná šikana. I neustálé online připojení tomuto negativnímu jevu nahrává, jelikož agresor může svoji oběť kontaktovat kdykoli a oběť se už nemusí cítit bezpečně ani tam, kde by se tak měla cítit nejvíce, a to v prostředí domova.[5]

Bonnie Spivetová dětským uživatelům doporučuje, aby si v případě zaznamenané agrese vůči jejich osobě promluvili s dospělým. Děti by také podle ní měly jakoukoli takovou aktivitu nahlásit přímo u administrátorů Facebooku.[6]

Dalším jevem, ohrožujícím dětské uživatele sociálních sítí, je kybergrooming. Kybergroomer se snaží cíleně vzbudit důvěru u oběti a naplánovat osobní setkání za účelem sexuálního zneužití oběti. Kybergroomery bývají zejména pedofilové, kteří k dosažení svých cílů využívají už odhalenou taktiku, jak svoji oběť přimět k setkání. Typické chování kybergroomerů představuje snaha spřátelit se s dítětem a přimět ho řešit osobní problémy. Jejich vztah dále může pokračovat podplácením oběti dary či penězi. V poslední fázi se kybergroomer snaží vyvolat v dítěti emoční závislost, potřebnou k tomu, aby dítě neodmítlo společné osobní setkání.[7]

Všichni uživatelé, nejen sociálních sítí ale i internetu obecně, jsou vystaveni ohrožení kyberpronásledování neboli kyberstalkingu. Podle Paula Bocije se jedná o  kyberstalking v případě, kdy informační a komunikační technologie jsou používány za účelem obtěžování jedinců. Tento autor odmítá názor některých odborníků tvrdících, že kyberstalking je pouze rozšíření offline stalkingu, ale uvádí, že kyberstalking je zcela novou formou deviantního chování. Podle něj se kyberstalking od offline stalkingu liší tím, že pachatel může pocházet z jiného geografického prostředí, jeho útok nemusí být nijak psychicky podmíněn a obětí se může stát kdokoli. Ústředním motivem pachatele je vzbudit v jeho oběti strach, paranoiu a využívání osobních informací k omezování osobních práv a svobody.[8]

K dalším typům nežádoucího chování mladých uživatelů patří i sexting. Jedná se o textovou komunikaci s prvky erotiky nebo sdílení vlastních intimních fotografií či videí konkrétnímu „příteli“ na sociálních sítích. I když jde mnohdy pouze o chování vyplývající z psychického vývoje dětí a dospívajících spojené s dnešním mediálním tlakem, následky sextingu mohou být až fatální. Hlavním problémem ovšem je, že pokud své intimní fotografie či videa sdílí uživatel mladší 15 let, hovoří se, podle zákona, o dětské pornografii.

Začínající uživatele je třeba seznámit s možnými hrozbami a riziky. Jak už bylo řečeno na úvod, nejohroženější skupinou bývají děti a mládež. Přestože většina z nich se s prevencí tohoto typu setkala, velmi málo z nich si dává na tyto věci pozor. Podle poznatků z vývojové psychologie lze usoudit, že tato forma neustálého opakování, upozorňování a výkladu o patologických jevech není pro děti ve věku 11 – 15 není vhodná, jelikož tyto děti mají jiné potřeby. Proto se v praxi setkáváme s tak nízkou efektivitou. Každopádně je vhodné zařadit úvod k této problematice ve formě hry a zážitkových aktivit. Pro čerpání informací o nebezpečích mohou žáci využít portál www.e-bezpeci.cz, kde jsou vhodně popsány jednotlivé formy patologického jednání v prostředí sociálních sítí a který jako jediný poskytuje žákům snadno dostupnou pomoc.

[1] Srov. BURGESS, J.; GREEN, J. YouTube Online Video and Participatory Culture, s. 13.

[2] Srov. SPIVET, B. Using Social Networks, s. 17.

[3] Srov. SCHWARTZ, H. E. Cyberbullying, s. 10.

[4] Srov. PROCHÁZKA, R. Teorie a praxe poradenské psychologie, s. 120, BOYD, D. M.Ellison, N. B. Social Network Sites, s. 216.

[5] Srov. PROCHÁZKA, R. Teorie a praxe poradenské psychologie, s. 120.

[6] Srov. SPIVET, B. Using Social Networks, s. 17.

[7] Srov. E-BEZPEČÍ Kybergrooming, 13. 9. 2008 [online], Olomouc, [cit. 2014-12-28]. Dostupné na WWW: <http://e-bezpeci.cz/index.php/temata/kybergrooming/125-42>, ř. 2-4, 12-15, 26-30.

[8] Srov. BOCIJ, P. Cyberstalking, s. 3-8.